Děkuji!

Není to tak dávno, co jsem někde slyšela větu: Lidé jsou zvláštní tvorové. Pokud jsou vážně nemocní, potkávají je životní tragédie atd., neustále se ptají: " Čím jsem si to zasloužil (a)? " Ale pokud jsou zdraví, mají život krásný, naplněný, nezeptají se: "Čím jsem si to Bože zasloužil (a)?"

A přesně tak to je. Žijeme život často v nevědomosti, spěchu, zahlceni informacemi z celého světa, ale přitom prázdní, protože vlastní svět = chrám své duše nepoznáme. Neumíme být vděční za situace, které nám život přináší, i když jsou často složité a jindy zase překrásné. Vše se nám děje proto, abychom se rozpomenuli na sebe sama, abychom urychlili svůj vývoj a konečně zjistili, že vše, co potřebujeme, máme v sobě! Není třeba nic hledat. Jen se ponořit do hloubky své duše a čerpat, respektive žít v dokonalé blaženosti. Jak se nám zdají tyto pocity neznámé, nedosažitelné, nezdolné....

Začněme s vděčností.

Buďme vděční za vše. Za svoji cestu, svůj život, své lekce atd. Uvědomme si, že vše - ať už to dobré nebo zlé - je naší zkušeností, našim rozvojem, poznáním sebe sama a pochopme. My jsme tvůrci svého života. Pokud posloucháme hlas svého srdce a řídíme se jím, naše cesta nebude potřebovat žádné překážky či zkoušky. Budeme s ní plynout, plynout v proudu BYTÍ. Proto je důležité děkovat. Za vše, co nám přijde do cesty. Za vše dobré, i zlé, protože i to nás na naší cestě dokáže posunout dopředu v situacích, které bychom nečekali. Nic se neděje bez příčiny, nic není samozřejmostí. Poznejme sami sebe a poznáme svět. Přijdeme tak rychleji na to, proč se nám dané věci dějí. Přijmeme je, poděkujeme a necháme je opět volně odejít.

S vděčností v srdci, Taraka Solei.