Deník z cesty na Bali - část 5.  příběh, výstup na sopku Batur

Nový den nás vítá rozbřeskem. Sedíme s mužem u moře a pozorujeme východ Slunce. Je nám nádherně. Miluji odlesk ranních paprsků nad hladinou, rybářské lodě, které se vrací nebo vyráží do dály, miluji prostou přítomnost, která se děje před našima očima. Hory vykukující z mlžného oparu, šplouchání vln, Božskou přítomnost. Objímáme jeden druhého a beze slova jen tiše jsme. 

Za našimi zády slyším pohyb, ale neotáčím se. Nechce se mi rušit posvátnost této chvíle. Vše, co máme vidět se nám stejně nakonec ukáže. 

Díky tomu vznikla tato krásná fotografie od Soni Štefanové, kterou jsem měla tu čest provázet Akademií průvodkyň a nyní se mnou jde dál Cestou ženy k Bohatství. Děkuji, Soni. 

S mužem se loučíme ranním polibkem a protože mám jen pár chvil, vybírám si zkratku k jógovému altánu, kterou jsem odkoukala od místních:), kde nás čeká opět ranní cvičení, protažení těl po noci a taky svalová příprava na noční výstup na sopku Batur. 

Protahujeme se, posilujeme nohy, hýždě, pánevní dno i břicho, srovnáváme trup, hlavu a do našich těl se opět navrací životní energie v plné síle. Zhluboka dýcháme a ukazujeme si brániční techniky dechu pro podporu celého těla i naší životní cesty. Do tváří se nám dostává barva nejen ze Slunce a ženy se začínají usmívat do nového dne.

Po snídani nás čeká další příběh, tentokrát propojený s vodou. 

Příběh o mnichovi a loďce.  

Aurot: Thich Nhat Hanh

Prázdný člun

Jeden mnich se rozhodl meditovat o samotě.

Vzdálil se od svého kláštera, vzal si člun a odplul doprostřed jezera.

Zavřel oči a začal meditovat.

Po několika hodinách nerušeného ticha ucítil náhle náraz jiného člunu, 

který narazil do toho jeho.

Stále ještě ze zavřenýma očima cítil, jak v něm narůstá hněv…

Když otevřel oči, chtěl začít křičet na lodníka,

který si dovolil narušit jeho meditaci.., ale jakmile oči otevřel,

uviděl,

že je to jen prázdný člun, nepřivázaný,

plující jen tak uprostřed jezera...

V tu chvíli mnich dosáhl seberealizace.

Pochopil, že hněv je v něm.

Uvědomil si, že k jeho vyvolání stačí,

aby narazil na vnější objekt.

Kdykoli pak potkal někoho, kdo ho dráždil nebo provokoval k hněvu, vzpomněl si na to, že:

Ten druhý člověk je jen prázdný člun.

Hněv je ve mně.

Jak časté, viďte... 

Zlobíme se na jiné a přitom je hněv jen a jen uvnitř nás. Jsme jako časovaná bomba a chudák ten, kdo ten den, přijde se zápalkami. Vyhrál v loterii jménem - okamžitý výbuch:D, aniž by se ho náš hněv vlastně týkal:) (Znáte to určitě všichni z obou stran.)

Proto je dobré, nebrat si věci osobně. 

A v okamžiku, kdy jste vy tou bombou, nereagovat na lidi se zápalkami. Prostě se raději 3x zhluboka nadechněte, vydechněte a uvědomte si, že hněv je ve vás. Pak se rozhodněte, co se svým hněvem uděláte, abyste přitom nikoho svým výbuchem nezranili. 

Přece jen bomba v nás vznikne jen tehdy, když se dobře neznáme a své emoce neventilujeme včas a průběžně. 

Napište mi prosím, jaká uvědomění si odnášíte z tohoto příběhu vy sami. Dokáže vás mnohému naučit, když se otevřete. Děkuji. 

Po příběhu ženy sdílely své osobní příběhy a uvědomění, kdy se ony sami naposled staly časovanou bombou. 

Následovala silná meditace, která nás vedla ke spojení s mořem, mořskými živočichy a nakonec jsme si užily tanec s mořskými vlnami. Bylo nám jednoduše krásně.

Ženy nám vyprávěly svá mnohá uvědomění od vodopádu a my všechny ostatní se dojímaly hloubkou prožitku, kterou jsme tam sami mohly zažít, ale která se k nám přenášela i skrze skupinu. 

Příroda je zázračná. Tolik se od ní můžeme naučit.

Zazpívaly jsme si mantru Danyavad a prožívaly vděčnost v srdci.

Odpoledne jsme měli volný program, protože nás ve 2.hod. ráno, čekal výjezd na sopku. 

Setkali jsme se s rodinami, opět jsme obdivovali podmořský svět, užívali si chutného jídla, psali si deníky, meditovali, nebo jen tak byli pro sebe, nebo si dál užívali energie skupiny. Některé ženy se vydaly na nákupy a jiné si jen tak lebedily u moře na lehátku.

My jsme si s dcerou dopřály masáž hlavy, s maskou a opečováním horní části těla. Cítily jsme se nádherně. Doporučuju vám, pokud máte dceru, si takový čas spolu dopřát. A klidně nejen jednou. Naši muži šli zase na masáž nohou, aby byla rovnováha ve všem. :) 

Sopka Batur leží na severu ostrova Bali. Její vrchol dosahuje výšky 1717 m.n.m. Říká se, že sopka Agung i Batur jsou propojeny a nemohly by existovat jedna bez druhé. 

Batur představuje ženu a připomíná štít, Agung představuje muže.

Dle Balijců je sopka sídlem Bohů a duchovním centrem Vesmíru. Balijci sopky uctívají jako sídlo hojnosti a tvořivé plodnosti a považují je za posvátné. Na sopce by se proto nemělo křičet, ani vyjadřovat negativní emoce. Je dobré, vystoupat nahoru v klidu, s pozorností upřenou do nitra. Kolem sopky Batur se nachází i stejnojmenné jezero. 

Jak už jsem psala, i my se dnes na tuto sopku vydáme. 

Jsem šťastná, protože nakonec získávají odvahu i ženy, které původně jít neplánovaly a dobře dělají. Sopka nás volá.

Ve 2.hodiny ráno nás čekají naši řidiči a vyrážíme na cestu. Na místo přijíždíme kolem 4.hodiny ranní. Dostáváme čelovky, svačiny, pití, turistické hole, naposled se počítáme a jde se. 

Naši průvodci jsou veselí chlapíci, ale i ženy. Mluví na nás občas lámanou češtinou, což je super. Smějeme se, a tak nám cesta rychle utíká. 

Všude kolem je tma. 

Lidé kráčí nahoru a jejich siluety s čelovkami na hlavách vytváří obraz hada, který se plazí, aby dosáhl vrcholu sopky za rozbřesku. To, že jdeme nahoru ve štrůdlu nám nevadí. Prostě jdeme, ponořeni do sebe, občas se necháme předejít rychlejší a dravější skupinou, přece jen jdou s námi i 5 leté děti, kardiaci, nebo astmatici, a tak si užíváme krok za krokem v absolutní tmě.

Naši průvodci jsou opravdu zkušení. Stíhají vnímat terén, stojí v oblasti na okraji, aby lidé prošli bezpečně, podávají ruku tam, kde je třeba vyjít na větší schod, jsou zdvořilí, laskaví a plní úsměvu. 

Na každém odpočívadle se vynořují ženy, které prodávají náramky ze sopečných korálků, nebo pití, či malou svačinku. Někdo nakupuje, někdo odpočívá a někdo se kochá. Čekáme na zbytek skupiny, necháváme je, aby si také odpočinuly a jde se dál. 

Zastavujeme pod vrcholem sopky. Je tu tolik lidí a přesto jsme sami. Pro každou skupinku je zde vytvořeno odpočinkové místo s výhledem na vycházející Slunce, které se zatím ztrácí v ranní mlze.

Jsme povoláni vyjít až nahoru, kde nám průvodce ukazuje místa, ze kterých vystupuje horká pára. Hodí se to. Je tu zima a tak si na místečka stoupáme a necháváme se touto párou zahřívat v ranním šeru.

Jsme tiší v sobě, pozorujeme hemžení lidí, i opice, které se tu jen tak potulují a občas někomu ukradnou svačinu a taky naše průvodce, kteří vkládají do horké páry vajíčka, kde je nechávají po dobu 20 minut zahřívat, aby nám je pak přinesli k ochutnání spolu se solí a ranním kafíčkem nebo čajem. Každý si tyto chvíle užívá po svém.

Někdo si dělá ranní sadhanu, jiní ještě rozdýchávají, že vylezli na vrchol a my se kocháme s našimi dětmi východem Slunce, které konečně vykouklo z mlžného oparu, aby nás zahřálo a ukázalo nám, jak je na vrcholu krásně. Je to opravdu dechberoucí podívaná, pastva pro oči. Je to krása.

Jakoby někdo odhrnul oponu jeviště světa, nechal nás pokochat se tou rozmanitou krásou a potom ji zase zatáhl a nechal nás se v klidu nasnídat. 

Žasnu. 

Zase a znova tady na Bali, jak se vše pro nás děje. 

Sama cesta nás o našem životě jako vždy mnoho učí. Například to, že se nám v životě často zdá, že kráčíme cestou do neznáma.

Cesta je temná, náročná, klikatá, ale když se uvolníme a začneme následovat hlas svého srdce, vše se promění…, z mlhy se vynoří Slunce a my tak i ve svém životě můžeme jen s hlubokým vnitřním štěstím obdivovat jeho východ z vrcholu hory. 

Štěstím jsme naplněni až po okraj a tetelíme se blahem jako opice, které na vrcholu potkáváme. Obdivujeme sebe samé za to, co jsme vykonali, za to, že jsme se nevzdali a vystoupali na vrchol krok za krokem. Místo únavy cítíme blaženost. Jsme naplněni. 

Ženy, které původně nechtěli jít, stojí na samém vrcholu sopky s námi a vypadají úplně jinak. Jejich energie je proměněná. Všichni si je prohlížíme, protože toto je jejich přirozenost, krása, hloubka a cesta. Vidíme skrze oči jejich duši. Je to neskutečné. Sopka jim neskutečně sluší.

Obdivuji Vás, ženy. Děkuji, že jste se nevzdaly.

A hned mi vytane na mysli, jak je důležité nepustit ze zřetele svou cestu. 

Zažívám to pravidelně i s ženami na Cestě ženy k BOHatství, které na počátku na tuto cestu vstupují proto:

• aby se osvobodily z koloběhu času. 

• aby se vyživily,
  

• šly svou cestou,

• vymanily se ze systému, podnikaly a měly konečně čas i peníze pro sebe, své sny a svou rodinu,

• aby byly ve spojení se svým nitrem. 

• a také aby byly nezávislé...

A které taky na konci roku tohoto snu opravdu dosáhnou, pokud se nezaleknou neznámého a udělají kroky na své cestě v doprovodu zkušených průvodců, kteří touto cestou již 1000x kráčeli před nimi.

Cesta života není vždy snadná, zkouší naše hranice, ověřuje si naše možnosti, ukazuje nám naše přednosti a dary, ale i to, zda opravdu chceme to, pro co jsme se rozhodli. Ale na jejím konci, pokud vytrváme, promění náš život zevnitř.

A proto jsem na ženy hrdá. 

I když se vydáváme do neznáma, nevzdáváme se. A pokud je to opravdu pro nás, vytrváme do cíle, kde na nás čeká odměna v podobě vycházejícího Slunce. To Slunce však už není nikde mimo nás. Je v nás. Je součástí naší duše, která nám jasně září na cestu.

A proto vás ženy srdečně zvu i letos do ročního on-line programu Cesta ženy k Bohatství, abychom společně zažily spirituální podnikatelskou cestu, která je připravena pro všechny ženy, které se chtějí poznat a podnikají nebo chtějí začít podnikat srdcem a které si přejí být viděny v on-line světě. 

Co určitě nedostanete? 

• nezbohatnete zde ze dne na den, (ale postavíte své podnikání na nohy hezky od základů. Díky tomu budete růst spolu se svou podnikatelskou cestou. A na základě toho vyděláte své první peníze, jejichž hodnota bude růst - nikoliv tak, jak moc pracujete, ale tak, jak žijete sebe.) 

• milion do klína vám nespadne jen tak (Bude třeba vytvořit plán, kterého se budete v lehkosti držet. Proč? Protože když nemáte jasný směr, jdete jinam. Naučím vás podnikatelské strategie, ale taky se dozvíte, jak se dá zbohatnout i bez nich.) Aneb Jak by to asi vypadalo, kdybychom chtěli dosáhnout vrcholu sopky a přitom dělali kroky kolem jezera? Nikam bychom se nedostali - tedy rozhodně ne, tam, kam jsme chtěli. Proto je důležité nejen znát svůj směr, ale také vědět, proč ho chceme dosáhnout. Pokud někam směřujete jen pro peníze, časem vás to omrzí. Najděte si hlubší smysl své cesty, pak se udržíte na cestě a sama cesta vás naplní radostí. 

Pokud se chopíte nástrojů, které pro vás mám, můžete mnohé získat:

• poznáte se, a tak si uvědomíte, co chcete tvořit, pro koho a co tím chcete předat druhým i získat pro sebe. 

• naučíte se strategicky pohybovat on-line světem 

• zjistíte, v čem je vaše flow a co můžete delegovat 

• jednou provždy si zpracujete téma času 

• naučíte se odpočívat 

• přestanete pracovat pro peníze 

• necháte peníze pracovat pro sebe

• propojíte se s dalšími podnikatelkami, které jsou různě dlouho na cestě, 

• budete se vzájemně podporovat, pozvedat, společně růst, sdílet své úspěchy, neúspěchy, ale i slavit společně první miliony na účtu, protože přijdou a s nimi přijde i čas odměnit se za to, čeho jste dosáhly.

Program otevírám pravděpodobně naposled s mojí 100% podporou. Chopte se tedy své šance, dokud je čas. Začínáme 25.3.2025. 

Čas zde na Zemi máme vyměřen. Pojďme si ho užít tak, abychom byly podporou pro sebe i ostatní. Bude to opět živelná jízda. Těším se, až poznám, v čem podnikáš. Ráda Tě podpořím na cestě.

Po sopce jsme jeli do termálních lázní na úbočí sopky. Vlivem nepochopení jsme se ocitli na místě s modrými slony v aquaparku, kde jsme být nechtěli. 

I to nás učilo - lépe definovat své potřeby a příště si jasně určit síl. 

Jednoduše je zde na Bali vše velikým učením pro běžný život. 

A tak jsme zde strávili asi hodinu, děti se vyřádili na tobogánech a vrátili jsme zpět do našeho resortu Relax Bali, kde nás čekal skvělý výběr jídel z místní kuchyně. 

Ženy měly velkou potřebu sdílet a dokonce proto byly ochotné i zrušit naplánované masáže a tak jsme se po jídle opět sešli v altánu. 

Tolik uvědomění, tolik prožitků, tolik cest. Každého se výstup na vrchol dotknul jiným způsobem. Nepřestává mě to fascinovat. 

Co si však všechny odnášíme je: 

jasná komunikace našich potřeb 

neztratit ze zřetele cíl, který je současně cestou

a klid na srdci. 

Děkuji, že se máme. 

Taraka