Deník z cesty na Bali - část 4.  příběh, Canang Sari, vodopád Les

Čas na Bali plyne úplně jinak. 

Máme tady nový den a čeká nás opět spousta dobrodružství. 

S ženami se scházíme už před snídaní k ranní rozcvičce, ke sdílení z předchozího dne a k probuzení těla. 

Miluji cestičku k altánu, která je při východu Slunce lemovaná nádhernou světelnou září odrážející se z nebe, ale i z hladiny moře.

Moře je tu ráno klidné a průzračné, tak zatímco my jdeme cvičit, naši muži a děti se jdou potápět a kochat se krásami podvodního světa. Jsou tu vidět nádherné barevné rybičky, živé korály, obrovské modré podmořské hvězdice aj. Každý si tento čas užívá po svém. 

Každé naše setkání doprovází příběh k uvědomění, se kterým pracujeme v průběhu dne - nebo nezřídka kdy - příběh pracuje s námi:)

Tak jako ten dnešní příběh z básně Becky Hemley "Breathe".

Seděla vzadu, tak řekli, že se stydí,

postavila se do čela a nenáviděli její pýchu,

požádali ji o radu a potom zpochybnili její vedení,

označili ji za hlasitou a pak byli šokováni jejím mlčením.

Když nesdílela žádné ambice, řekli, že je to smutné,

tak jim řekla své sny a řekli, že je šílená.

řekli jí, že budou poslouchat, a pak si zakryli uši,

a pak ji objali, zatímco se smáli jejímu strachu.

A ona si to všechno poslechla a myslela si, že by přece měla,

snažit se ze všech sil být tou dívkou, kterou vidět chtěli.

Ale jednoho dne se zeptala, co je nejlepší pro ni,

a ne pro blažený pocit jejich.

A pak šla do lesa a stála tam se stromy,

slyšela šepot větru a tančila s listy,

mluvila k vrbě, jilmu a borovici,

a pověděla jim, všechno to, co slyšela od nich.

Pověděla jim, že nikdy není akorát,

že je vždy buď příliš málo, nebo až přespříliš moc,

příliš hlasitá nebo příliš tichá, příliš divoká nebo příliš slabá,

příliš moudrá nebo příliš pošetilá, příliš smělá nebo příliš zbabělá.

Nakonec našla malou mýtinu obklopenou jedlemi,

a tam se zastavila... a slyšela, co jí říkaly stromy,

seděla tam celé hodiny a nechtěla odejít,

neboť les neříkal nic, jen ji nechal dýchat."

Napište mi prosím, jaká uvědomění si odnášíte z tohoto příběhu vy sami. Dokáže vás mnohému naučit, když se otevřete. Děkuji. 

Každý stín se zde na Bali hned ukáže, aby vše mohlo být okamžitě proměněno, transformováno. Je to tu taková rychlá škola učení, kdy se vše mění za pochodu. Žádné hlavové rozebírání problémů, propadů, či stínů. Vše se ženám rychle zviditelňuje v přehnaných reakcích, aby se dokázali ve svých stínech uvidět, byly uviděny i ostatními a mohly si danou situací okamžitě projít a uzdravit ji v sobě. Je to obrovský dar i požehnání na naší cestě, za které tu každý den všechny děkujeme. 

Cítíme se Božsky, milované, opečované, hýčkané, rozmazlované. 

Jdeme snídat. Některé z nás u snídaně mlčí a rozjímají, jiné si živě povídají, nebo rozebírají ranní příběh. 

Náš pobyt zde na Bali je od začátku opředen kouzlem. Je to jako pohádka nebo splněný sen, ale i cesta plná dobrodružství.

Nehoníme se, zpomalujeme, respektive vše kolem nás vede k zastavení..., a tak jen jsme a užíváme si přítomnost, vzájemnost, pohodu a lásku. 

Po snídani nás čeká tvoření Canang Sari.

Blíží se den oslav, kdy se budou na všechny auta, motorky, autobusy aj, vkládat speciální obětinky, aby byli řidiči ochráněni od zla na cestách. Je to krásná tradice - něco, jako se u nás světí růžence, či obrázky, aby si je lidé mohli dát do svých aut k požehnání na cestách. 

Líbí se mi, že si tady můžeme tuto tradici zažít na vlastní kůži a vytvořit si pro sebe Takovou obětinku. Canang sari můžete vidět všude po Bali v balijských chrámech, na malých svatyních, v domech, na zemi před obchody apod. Je jednou z každodenních obětí, které Balijští hinduisté přinášejí jako poděkování Sang Hyang Widhi Wasa s chválou a modlitbou. 

S ženami jsme společně tvořili základní verzi z palmových listů, a i tak nám dala zabrat. :D Líbil se mi smích naší průvodkyně tvořením, která se bavila nad naší nešikovností. Byla kouzelná a my taky, protože nakonec jsme se to samozřejmě naučili, stačilo se nevzdat. :) 

Tomuto umění, stejně jako tanci Kecak se mnohé ženy učí od dětství a my ten základ pochytili za několik hodin:) 

Obětinky jsou nejen nádherné na pohled, kromě požehnání nesou také hluboký význam. 

• "Canang" znamená "košík z palmových listů" a 

• "sari" je "esence" nebo "to nejlepší". Denně tedy skrze tyto obětinky dávají Balijci Bohům to nejcennější.
  

Každé ráno tak začínají balijské ženy s jejich přípravou, často už ve 4.hod., aby byli obětinky každý den čerstvé. Pro ženy je to meditace, každý pohyb má svůj význam, stejně jako barva, která je na obětinky použitá v podobě živých květů.

Základna obětinky je tvořená z mladých palmových listů , betel listů a používají se i ořechy jako symbol oddanosti. Ženy pečlivě vybírají květiny různých barev, které nesmí ležet na Zemi, aby nebyli znečištěny. Vonné tyčinky slouží ke spojení s Božským světem. Rýže se přidává jako symbol vděčnosti a sladkosti, nebo se vkládá ovoce jako dar.

Každá barva v obětince má svůj význam. Květiny se dovnitř ukládají podle světových stran: 

• Východ - bílá (čistota) 

• Jih - červená (oheň) 

• Západ - žlutá (harmonie) 

• Sever - modrá (voda)

• střed - zelená (symbol Země)

Tento ranní rituál tvoření a pokládání obětinek je důležitý pro udržení rovnováhy mezi naším světem a světem duchovním. Proto až na Bali uvidíte obětinky na Zemi, nepřekračujte je, abyste nenarušili toto posvátné spojení. 

Canang sari jsou symbolem vděčnosti, harmonie a spirituality.

Tvoření jsme si náramně užili. Každá z nás si vytvořila svoji obětinku, někdy i více a následně jsem ženy provedla rituálem odevzdání přání a tužeb moři. Každá z nás si poslala svá přání po vodě. Bylo to velmi silné a dojemné. 

Je čas jít. 

A tak se vydáváme na cestu k vodopádu LES, protože vody není nikdy dosti :D.

Oblast s nádherně upravenými cestičkami, malými obchůdky, kavárnami a lehkou turistikou zasáhla asi 14 dní před naším příjezdem velká voda, která některé cestičky podemlela, a tak se toto místo stalo dobrodružnějším putováním po uměle vytvořených žebřících z bambusů apod. Užívali jsme změněný ráz krajiny i putování divočejší přírodou. 

Mohli jsme tak vidět tato místa nově, jinak, očima těch, 

kteří zde prochází a poznávají sami sebe. 

Celou cestu nahoru jsem plakala dojetím, protože jsem skrze jednu ženu a průvodce, který nám byl přidělen, prožívala dejaví vize, která se mi ukázala ještě doma.

Bylo to nádherné. Bohem políbené. 

Na cestě k vodopádu chyběla velká část chodníku, převlékárny a někde i most, ale zkušení průvodci nás bezpečně dovedli až na místo, kde jsme mohli pocítit nejen sílu vodopádu, ale i podporu Matky Země. 

Spustilo se mnoho emocí, spadlo mnoho iluzí 

a zůstala jen nekonečná vibrující vděčnost v těle. 

U vodopádu jsme měli s ženami silné procesy. Otevírala se zde velmi silně stará zranění, která potřebovala být uviděna a uzdravena skrze silný proud vody, který se na nás řinul z nebe. Cítili jsme zde velkou světelnou podporu a děly se tady opravdové zázraky.

Hodně se zde otevíralo téma Matky, úmrtí, ale i témata těla aj. Bylo nádherné společně toto vše sdílet.

Padalo na nás požehnání z nebe a my ho cítili v každé buňce těla.

Za zpěvu ÓM jsme se společně ocitli v nekonečném vodopádu požehnání a lásky, v jednotě společného nekonečného časoprostoru. Bylo to dojemné a je to nepřenosné..., bylo to jen pro nás.

Děkuji vám ženy, že jsme to mohly prožít spolu, protože bez vás by to bylo jiné. A děkuji i mužům a dětem, kteří s námi byli, že nám to umožnili. 

Poděkovali jsme místu mantrou Danyavad a cestu jsme zakončili po nákupu sárí a naušnic v kouzelné místní kavárně, kde jsme si společně vychutnali teplou i studenou raw čokoládu, čokokoule, i kokosy. Cítili jsme se pohodlně a byli šťastní. 

Než se pro nás kakao připravilo, sdíleli jsme spoustu neskutečných zážitků a vytahovali si kartu INICIACE pro naši cestu. 

Stále cítím vděčnost. 

Děkuji, děkuji, děkuji. 

Taraka