Deník z cesty na Bali - část 1. centrum Ubudu

Dnes je 11.2. Ideální den, abychom si naplnili sen a odletěli na Bali, kde se snoubí vše, co máme prožít právě teď. Cesta bude dlouhá a my se na ni těšíme. 

Čeká nás přijetí duchovního daru. 

Má duše mě na Bali volala už 5 let, než jsem si dovolila ji poslechnout a vzít sebou i ženy, které cítily ve svém poli stejné volání, které nevycházelo z mysli, ale ze srdce. Není tedy proč otálet, duše se otevírá. 

Proto mě ani nepřekvapuje, když se ženy rozhodli vzít sebou i své rodiny, nebo jet naopak sami. 

Vše je v pořádku, vše je přesně tak, jak má být, jak se nám potvrdí ještě mnohokrát během pobytu. 

Naše rodina letí napřed (přes Doha, kde objevujeme uprostřed letiště tropický ráj, nebo i možnost skočit si do bazénu a plavat během přestupu), abychom se naladili na místo, a taky proto, abychom se aklimatizovali a byli pro skupinu opravdu přínosem. S nadšením tak očekáváme ženy, které se za námi chystají i se svými rodinami.

Vůbec nás nepřekvapuje, že nás hned v den příletu vítá na noční obloze úplněk s duhou a hluboká posvátnost místa, která na nás dýchla hned po opuštění letiště. 

Až mi to vehnalo slzy do očí. Ten pocit, kdy se duše setká s Božstvím v sobě a nepotřebuje k tomu nic víc, než jen být a dýchat, ocitnout se ve správném okamžiku na správném místě. 

Nechala jsem tedy slzy kutálet po tvářích a nasedla do taxíku ke Ketutovi, mladému muži, který se brzo bude ženit:) Číslo na něj přikládám tady:  +6285739968163 Povozí Tě kamkoliv za celodenní taxu od 500-800 000 rupií a najde Ti vždy ta nejkrásnější místa. Hlídá čas otvírací doby, takže se Ti nikdy nestane, že by Tě zavezl někam jinam nebo pozdě, což je skvělé. Díky němu jsme mnohokrát byli všude sami. A cestou společně zpívali Gayatri mantru, mou oblíbenou, která je i na Bali považována za mantru nejposvátnější. 

Je to až neuvěřitelné. 

Jsme na Bali. 

Na pár dní zakotvíme v Ubudu v Amoya In. Kouzelném ráji plném klidu uprostřed rušného centra. Kolem nás je zelený ráj - palmy, květiny, posvátné sochy, nádhera. 10 minut odtud je jógová meka, kterou navštěvuje snad každý milovník jógy. Jídlo je naprosto skvělé. Všude kolem spoustu obchůdků, spa, a dalších lákadel. Bali má své nezapomenutelné kouzlo, tak už chápu, že se sem chce lidem cestovat takový kus cesty. Je to tu magic. 

To ještě ani zdaleka netuším, co vše nás čeká. 

Aklimatizace probíhá rychle u nás všech, z čeho mám velkou radost. Usedáme k ranní kávě a snídani a v tom na zdi vidíme obrázky naší kamarádky Petry, která tady jezdí pravidelně a místo nám doporučila. :) Musíme se smát. Svět je malý. Ocitáme se v malém ráji a přitom jsme stále obklopeni přáteli. 

Vydáváme se na prohlídku města. 

Samozřejmě zavítáme i do spousty místních restaurací na jídlo. :) Ne nadarmo mi můj muž říká, že jsem gastroturistka:D Ráda poznávám jídlo ve světě, ráda vše ochutnávám, povídám si, nechávám se uchvátit tím, jak je jídlo připraveno, i okolním prostředím. 

Proto, když jsem viděla dveře do Clear Cafe, věděla jsem, že si tam zajdeme na večeři. A rozhodně jsem se nemýlila. :) A udělali jsme dobře. Je to tam kouzlus mňamózus. :) 

Další krásná místa, která nám byla doporučena a nestihli jsme navštívit jsou např.:  Bali Buda Ubud, Junglegold Chocolate Ubud, 

V Ubudu jsme navštívili: 

• restaurace, které jsou spojeny s přírodou, 

• chrámy, které nás lákali spiritem, nebo odrazovali davem turistů, 

• ale i slavnou jógovou meku, která nás vítala svou kouzelnou zahradou, výzdobou květinového motýla a úchvatnou scenérií.

Je nám krásně.

Ve vzduchu je všudypřítomné vlhko, ale jde se nám lehce. (Jen ten smogový smrad na cestách a děs při přecházení ulice, kde se současně řinou auta a tucet motorek v neustálém sledu...) Někteří místní zde chodí v rouškách, u všech obchodů i kaváren jsou zapálené voňavé tyčinky na obětinkách, aby požehnali svému obchodu, na každém rohu můžeme obdivovat chrámy, které jsou zasvěceny různým Božstvům, kolem pokřikují taxikáři, kteří chtějí nalákat nové zákazníky, jakoby nedokázali pochopit, že se zde chce někdo projít i pěšky:D. Je tu veselo, ale i tak nějak smutno. Toto rušné centrum totiž lidi odděluje. Není to rozhodně město pro romantické procházky za ruce, nebo za zářivých hvězd na noční obloze. Pořád je tu frmol, i když současně zvláštní vlečení času, kdy na vše je čas, klid, prostor. Jako bychom se ocitli na prahu brány, která se rázem proměňuje dle toho, kde se zrovna nacházíme. 

Myslím, že i den, dva v centru Ubudu stačí. 

Tedy, pokud nebydlíte někde na jeho okraji, kde se můžete i volně nadechnout, kochat úchvatným stavitelstvím, přírodou, rýžovými políčky, atd. Jak nám doporučila kamarádka Eliška třeba toto úchvatné místo: Bambu Indah Resort 

Na všudypřítomné komáry už jsme si tak nějak zvykli, i když jsem si potřebovala projít uvítacím strachem z nemoci Denge. Ale když jsem se na naše duše naladila, zjistila jsem, že zde tuto zkušenost nikdo z nás nepřichází zažít a tak jsem se uklidnila a nechala to být. 

Údajně se tato nemoc šíří jenom na jihu. No, uvidíme. Každopádně, ať tak či tak, my vším projdeme v klidu a budeme za to láskou odměněni. :) Cítím to. 

Po dvou dnech nás chrámy a davy lidí začínají nudit. Milujeme hory, túry, lesy, vodopády a klid, místa, kde se můžeme propojit s duší a nic z toho tu není. Vlnami turistů, kteří si sem přichází jen udělat fotku na instáč bez toho, aby uctili místní tradice, náboženství, byli v tichu ponořeni v sobě, se tato posvátná místa stávají mrtvými. Už mě to nepřekvapuje, protože jsme stejnou zkušenost prožili v Mexiku. I tam byla spousta míst duševně vykradena. No nic, i my jsme zde turisty, a tak si jdeme užívat zbývající čas v Ubudu po svém a chodíme jen na místa, která nás pozvedají na těle i duchu. 

Jako například malý, ale nádherný chrám Bohyně Saraswati - Pura Taman Kemuda Saraswati plný rozkvetlých lotosů. Zde to byla pastva nejen pro oči, ale i pro duši. U vstupu jsme obdrželi sárí, ze kterého chlapi nebyli moc nadšení:), ale nakonec to dali, ledové pití k osvěžení a hurá na procházku plnou prožitků. Na závěr jsme i poseděli u vody na pytlích a užívali si den. Toto místo je opravdu silné a krásné. 

Bohyně Saraswati je Bohyní komunikace, tvoření, vzdělání, umění a hudby. Je spojována s uměleckým vyjádřením, kreativitou, harmonií a čistotou. Je manželkou - ženským protějškem Brahmy. Učí nás mít smysl pro krásu, logicky uvažovat, chápat složitosti života, otevírá v nás básnické nadání a výřečnost. Je považována za matku véd, posvátných indických písem, je propojena s čistotou, považována za samotné vědomí - zdroj kosmické inteligence. Pomáhá nám najít skutečnou pravdu a podstatu všeho bytí. Vede nás k poznání, probuzení, vysvobození. Je považována za říční Bohyni a proto se jí říká také plynoucí. Hraje na veenu, nosí knihu, jezdí na labuti a je Bohyní řeči. Proto je s těmito symboly i vyobrazována - včetně mály - modlitebních korálků a nádoby na vodu. Přináší nám silnou schopnost rozlišování. Vede nás k vysvobození a k duchovnímu úspěchu.

MANTRA PRO SARASWATI

Om Aim Sarasvatayai Namah

Proběhli jsme místní trhy , Ubud Palace, kde se ve večerních hodinách pořádá představení tradičního tance Kecak a vydali se do přírody na Campuhan Ridge Walk. Cestou tam, rušnou ulicí, jsme objevili další úchvatný chrám Pengumuman, kde bylo třeba mít vlastní sárí, a tak jsme nešli dovnitř. I tak zde byla cítit obrovská spirituální energie. Konečně!

Typický Balijský liják nás zastihl právě ve chvíli, kdy jsme se toulali po okolí. Díky tomu už víme, že hned po první kapce, není nač čekat, dobré je vytáhnout pláštěnky, protože následně přijdou kyblíky vody, které nám požehnají na cestu:) Bylo to očistné a skvěle osvěžující.

Skrze déšť na Bali vše utichne. Každý jde do nitra sebe a je to dechberoucí krása. Po dešti se opět rozezní cvrčci i další zvířata v přírodě. Je to, jakoby někdo otočil knoflíkem, vypl zvuk a pustil jen liják a pak ho zase zapl a byly slyšet přírodní zvuky ráje na Zemi. 

Prostě magic. 

Díky dešti jsme měli možnost, setkat se s místním chrámovým hudebníkem, který měl odhadem tak 100 let:) a během deště nám nabídl kromě sárí, pláštěnek a kouzelného vřelého úsměvu, i cigaretu. :D Nezapálili jsme si. Jakmile déšť utichl, pokračovali jsme dál.

Procházku jsme mokří, ale šťastní zakončili v restauraci Alchemy Bali. Povídali jsme si, smáli se, sušili mokré věci, výborně se najedli místní kuchyně v té nejlepší kvalitě a užívali si jeden druhého. 

Vše je tady na dosah ruky. 

Den jsme zakončili opětovně brouzdáním v zahradách The Yoga Barn. Je to tady kouzelné.

V našem resortu Amoya Inn jsme si zaplavali v bazénu, usadili se na terase, pozorovali hvězdy a poslouchali noční zpěv cikád za svitu luny. Bylo nám krásně. Zde je člověk obklopen přírodou a tichem. Jak je to možné? když je to jen kousek od rušné silnice? To se ptám i já sama. 

Každopádně, možné to je. Hold, kouzlo.:) 

Taraka Solei

PS: Co vás může naučit Ubud?

• Individualitě aneb Kdo jsem bez nich?. 

• Vnitřnímu tichu i v hluku velkoměsta

• Nic není takové, jaké se to na první pohled zdá.

• Dívat se srdcem.

• Spojit se s místní kulturou, tradicí, zvyklostmi a pocítit duši Bali.