Od mala jsem byla jiná

Je čas ukázat kým jsi.

Tak jako každý rok v období kolem dušiček pořádám i letos 20.10.2024 celodenní seminář Znovuzrození - život - smrt, který mění lidem život do ještě větší lásky. Jsem vděčná, že skrze mne právě toto vědění proudí a že se na tomto semináři setkáváme s muži i ženami, kteří touží přijmout smrt jako součást života, aby konečně začali žít v pravdě a jedinečnosti sebe. Protože do té doby jen přežíváme, podřizujeme se, uzpůsobujeme se a zapomínáme na to, proč jsme na Matce Zemi, co jsme zde chtěli tvořit a žít.

Od mala jsem byla jiná, obyčejná, jednoduchá, nedotknutelná, nečitelná, nepoznaná a přesto hluboko ponořená v lásce s klidnou myslí a s vědomím, že v každé lidské bytosti, ať se ke mně nebo ke světu chovali jakkoliv, je cosi světelného a krásného, co stačí poznat, aby se skrze toto vnitřní světlo proměnili do absolutní podoby lásky.

Narodila jsem se jako jedno dítě z pěti. Přede mnou rodiče přišli o brášku a uzavřeli se lásce. Bylo to příliš těžké období pro všechny. Všichni jsme tak nějak od té chvíle bojovali o přežití. Ale má moudrá duše se rozhodla zrodit, abych všechny kolem z té letargie probrala.

Asi chápete, že to ne vždy bylo vhodným způsobem. No, byla to i pro mě doba učení. Neměla jsem vedla sebe Mistra, který by mě vedl a říkal, co mám dělat, kam jít. O to víc jsem se učila naslouchat své duši, Mistrovi v sobě a také duším lidí okolo, které se nějak chovali, jinak jednali, jinak mluvili a něco absolutně jiného cítili.

Ohromoval mě chaos - ne ochromoval, ale ohromoval.

Sledovala jsem s posvátnou úctou vše, co se dělo kolem a divila se: JAK JE TO MOŽNÉ?

Často mě to vedlo do problémů, protože jsem pojmenovávala to, co lidé nechtěli vidět. Svítila jsem na místa bolesti, strastí, na místa zmatku, zmaru, chaosu, na to, co nebylo přijaté, co chtěli lidé zamést pod koberec, na vše, co nebylo v souladu s jejich cestou života. Byla jsem za to často nepřijímaná, odmítaná, apod. Ale ani tak ve mně nebyla žádná pochybnost, že bych to měla přestat dělat.

Má duše mě vždy vedla a já věděla,

cítila, že nemohu jít proti tomuto vedení, proti Mistrovi ve mně.

Dodnes jsem mnohými lidmi neviděna, má refletorská složka tomu moc nepomáhá a přesto stále jdu dál a stále těm, co jsou připraveni slyšet, cítit, prožívat, svítím na místa, která odmítali přijmout. Protože to, co nepřijmeme, neopečujeme, to v nás hnije a způsobuje nám v životě problémy nejen ve vztazích, ale i v těle.

Ne náhodou jsem se tedy narodila do mé rodiny. Do mé velikosti a přitom nicotnosti. Miluji to. Neustále mě to vede cestou pokory, vděčnosti a lásky. Miluji témata zrození, života i smrti. Miluji všechny ty pohledy lidí a všechna ta možná řešení. Už jsem toho tolik viděla a slyšela, tolik rozdílní a jedineční jako lidé jsme a to nejen ve způsobu řešení věcí, ale taky v našich darech.

Vím tedy, že každý z nás se ke stejnému výsledku dopracuje svou jedinečnou cestou, skrze svoji jedinečnost.

Máte-li odvahu, vstupte do kteréhokoliv mého programu nebo on-line kurzu. Ráda vám posvítím na cestu a ukážu vám, že to, co jste nepřijímali a mysleli jsi, že proto jste nejhorší na světě, je velmi často místo, kde se skrývá váš největší potenciál.

Někdy mě budete milovat a jindy nesnášet, pak si třeba dáte ode mě pauzu a pak se zase shledáme - už jinak, v absolutní čistotě a lásce.

Budeme rodinou na úrovni duší, která si rozumí telepaticky i beze slov.

Budeme cítit jedna druhou, budeme se cítit vzájemně.

Zjistíte, že všichni jsme propojení, opravdu všichni

a není nic, co by nám v této vnitřní komunikaci bránilo.

To, co nesu, vede k poznání sebe. Nebojím se témat bolavých, ani láskyplných. Nebojím se témat zrození, se-uality, života ani smrti. Mým posláním je žít pro ty, co se touží rozpomenout, tak žiji pro sebe.

Sjednoťme se tedy v lásce. Je čas začít. 

Taraka Solei